tři tuny

INTELEKTUáLůV SMUTEK
(autor textu: Dza Krčma)

V téj staručkéj kasárni malovanéj kúpím já si koně vrané
až půjdu za tebú podél šop přes pole
zazpívám já si pěsničku o tobě!

No co! To se probudilo mý lidový já
smutek mě vobestřel a já si zaplakal
tak je to venku co civíte mý neštěstí
je tu pro mě a kdo se bude smát tomu dám pěstí!

Krajíc Hlad

Vo tom vám řikám s každym si tykám
že nevím kudy kam (žárovka bliká)
páchne tu výkal až se zalykám vám
třistaletstálstátbudedál krá krá!
že se nemám a já sám
že kuráž mám se nenechám
nožíkem zamáchám před ksichty epochám

Krajíc Hlad!

Močím do pisoáru který je prasklý
moč pak odtéká na mé botasky...

A ztratil jsem kaťata...
Já vim že vo nich tento příběh nejni!
Je vo mý moči

Moči?

Ale vlastně jo jo jo!
Vo lidskym vosamění...