tři tuny

ENT-EN-TýKY
Představte si foto. Místnost bez oken, nasvícená ostrým nepřirozeným světlem, které se tiskne ke každé pahorkatině z dřevěného obložení, již nalezneme vůkol. A mezi tím sem tam my. To jen vítr ví (a obskurní lísavá kamera;-): Kongresák.

Tam jsme, milí jedincové a milé jedinky čtoucí tyto řádky, pobývali v neděli 4. listopadu se záměrem zakonzervovat letitého Krtečka. Odborným nakladačem byl Roman Halašta, dlouholetý znalec našich zvukových a jiných anomálií. Na onom kosmickém místě (slovo "kosmické" náleží všem ostatním prostorám mimo nahrávací studio) jsme nahrávali, dleli a občas sledovali snahy symfoňáku, který nahrával v hlavním sále. Meta. Brrr... Jinak to bylo velmi očistné. Dlouho jsme spolu den nepobyli. Základní podobu nahrávky Cy vykouzlil o pár dní později, teď máme čas na nápady. A k tomu ještě ta visualisace! Hohó!