design & system © 2007 F-E
CYRILEK
O hochu s "uchem" v uchu
Od samého rána jsem urazil hezký kus cesty. Táhlo k polednímu, cítil jsem se trochu unaven, a protože sluneční paprsky pražily nemilosrdně, rozhodl jsem se, že si udělám na chvíli zastávku: oběd nemůže uškodit. Přede mnou se rozprostírala volná prérie a její pahrbky vystupovaly jako ve vlnách do nedohledné dálky. Byl jsem sám, už pět dní jsem byl sám, od chvíle, kdy naši společnost rozprášila tlupa Ogallalů, a za tu dobu jsem neviděl živého tvora.
(Karel May: Vinnetou)
Tak umřel Cyrilek Byl můj zpovědník. Ondra si ze mě kdysi dělal srandu, že jsem si ho vybral, protože neslyší. No, když jsem dostatečně halasil do ucha s „uchem“, šlo to, chi. Zvláštní. Vnímaný někým jako bláznivý stařík, přitom vzdělanec. Četl si anglicky, francouzsky, latinsky (o ruštině a němčině není třeba pochybovat)… A hlavně úžasný humorník. Z jeho špagátů jsem doteď zamotaný a vtípek si nechám na konec.
Předminulý týden jsem byl za ním. Spal. Zkoušel jsem ho decentně vzbudit, ale nešlo to. Postál jsem tam. Sem tam se probudil, ale nevnímal mě. (Vzpomínám si, že minulý týden neviděl. Mluvil se mnou, nedíval se však na mě.) Záhy usínal. Jak tak ležel, uvolnila se mu protéza a trochu sklouzla. Vím, vypadá to naturalisticky. Ale… Tolik klidu, co jsem z něj cítil…Najednou šlo vymazat vnímání tady a teď. Nějaké pokusy o chmury vůbec nenapadaly. Žehlilo to… Howgh!
dza
Cyrilek: Ne štěstí chodí po horách, ale turisti.